Vlastní tvorba

Světlo pro všechny duše, pro jejich vyléčení, pro Lásku, které mnohdy není a ta jediná, nás vrací zpět k sobě, do našeho původního nastavení


Baví mi tvořit. Zcela vypnout a zapomenout na čas. Tak tohle je jeden z mých relaxačních obrázků. Ještě není součástí prostor Studia Agmara, ale brzy bude. Prostor zatím vyplňují krásné obrazy Marcelky Němcové, která je mé duši velmi velmi blízká. A pár mých vlastních obrázků. Časem určitě doplním o obrazy dalších skvělých bytostí.      

Terapie básní 

Les


Každý strom, každá větev zná tajemství nás všech.

Vždyť vítr jim ho šeptá, když v noci uvnitř lesa

ke spánku ulehne.

Každá lesní víla nás může navštívit.

Budeme-li si přát, můžeme jí u sebe mít.

Přijde nečekaně, přijde potichu, ve chvílích když

spíme či jsme v tichu.

Představte si lidé, že své tajemství, větrem rozsejete

i do vzdálených oblastí/ vsí.

Co ta tajemství ? Proč je máte ?

Proč konečně je ze sebe ven nevyndáte ?

Proč zanášíte jimi celou Zem , když potřebují

vyjít z vás samých pro vždy ven.

Otočte pozornost směrem k vám.

Podívejte se,  jaký je ve vás vzácný poklad.

Vyházejte haraburdí . Zbavte se zátěže.

Ať se vám lépe žije, bez otěže.

Buďte k sobě upřímní, vytáhněte naprosto všechno,

a svlékněte se z té zašpiněné, zabahněné, zhnilé dužiny.

Až tuhle práci v sobě uděláte, naleznete uvnitř sebe malé semínko.

Zalijte ho pozorností, něhou, láskou a radostí.

Poskytněte mu harmonii, klid a vnitřní mír.

Ono ve vás začne růst a záhy se vám za vše odmění.

Až tuhle práci v sobě uděláte, semínko vzejde , začne žít.

Běžte do přírody a poděkujte.

Ona nás nechala žít a vzala na sebe naše neduhy, nemoci a nectnosti.

Teď nastal čas i jí zbavit těhle obludností !

Každý za sebe, dle svých možností, probudťe v sobě vaše nové ctnosti.

Vzývejte opět Zemi svou a uvědomte si provázanost s Přírodou.

Tak běžte, již není pochyb, jak TO JE.

Už vše začalo, už vše běží , se děje !

Loďka

Ty básně na míru jsou šity, pro všechny, kdo dokáží za slovem spatřit energii.                                                                                                             Kdo rozpozná skrytý symbol slov , ten přijímá darem vznešenost, jsoucnost.                                                                                                   Dostává se mu poznání, že vše od bodu nula pochází.                      Dostává se mu do rukou mapa, kam zrovna právě lze plout.                    Je jenom na něm samotném,zda vydá se přes oceán směrem tam a zpět. Zda ve slovech uzří , co má.                                                                           Zda projde branou, která má dveře dokořán.                                    Zkusme si jednou , jaké to je, přát si vše dobré a ne jen peklo.     Dojděme k poznání, že vše je o našem vnímání.                            Zamezme strachům a výčitkám,aby naše loďky vedly oceánem bez map a vesel dál.                                                                                                     Dojďeme do bodu nula, restartujme se.                                                       Vždyť každý v sobě máme částečku Boha, každý můžeme žít v Lásce.

Kolik bolesti a slz chceme ještě prolít?                                                      Kolik zlomených srdcí, bolu a nevyřešených nectností nás chce ovládat a větrem v oceánu s námi samotnými mávat?                                     Odhalme všechno, co v nás je. Jděme až k samé podstatě.              Snažme se, každý den být v napojení. Snažme se zlo v dobro měnit. Abychom viděli, jaký potenciál v sobě máme.                                                Kolik darů tam uvnitř v srdci ukrýváme.                                            Sundejme roušku bezcitnosti. Je tak krásné dospět do bodu své zranitelnosti.                                                                                                     Proč nás zranilo právě to či ono ? Je nutné stále ještě trpět ?   

Poblíž nás loďka stojí a na palubě u přídi sedí bílý ptáček.                            Běžme tam k němu, natáhněme svoji dlaň, at usedne si k nám. Zašeptejme mu svá přání, sdělme mu z čeho máme strach.              Sdělme mu, vše co nás zbaví pocitu osamění, negace, vzteku .        Cokoliv čeho je třeba , teď právě, zbavit se .                                       Zašeptejme mu cokoliv. Je to jen na každém z nás.                                    A pak mu řekněme : " LEŤ" a do oblak vše, co nás tíží odnes.              Nebo naopak, mu můžeme říci : LEŤ s naším přáním vzhůru k nebeským výšinám.                                                                                                         My víme, že v etheru, je již vše ve Světle přichystáno a do našich životů brzy změny přijdou.                                                                                  Všimli jste si s jakou lehkostí ten ptáček letí ?                                       Všimli jste si jeho roztažených křídel ?                                                            I my taková křídla máme, jenže je málo či vůbec nepoužíváme.

A tak si pro ten dnešní den , pojďme přát , že na našich křídlech budeme více a více létat.                                                                                               Budeme se na nich vznášet a pozorovat z výšky tento svět.                     Budeme nezávislými pozorovateli svých hlubin a později i svých výšek. Abychom zjistili KDO JSME.